"KDYŽ MI BYLO PĚT"

18. května 2014 v 14:15 | Dája (Yoshikuni Ayumu |  téma týdne
Na tohle téma bude pro mně těžké něco psát, neměla jsem pěkné dětsví a celé roky až do dnešní dospělosti jsem se dětsví snažila vytěsnit z paměti daleko, jen jak to šlo. Psychická šikana z rodinného prostředí mně formovala v ukřiknuté, tiché dítě, co si hledalo svoje místo na zemi, kam nikdo s dospělích nesměl. Neměla jsem ani kamarády, celé dětsví mně psychickým týráním matka bránila navodit jakýkoliv vztah s okolím v dospělosti mi zakazovala i vztahy partnerské. Nestydím se říct, že nesmutním nad její smrtí.


Moje dětsví bylo moc smutné a jako malé dítě jsem se ničemu neuměla bránit, ustrkům a nedostatek mateřské lásky náhradní rodiny mně velmi poznamenala. Mám ráda leda sebe a spoléhám se sama na sebe, mám ráda, ale svou nevlastní adoptovanou sestru, kterou se starám po smrti matky, mám jí v pěstounské péči a miluji svého syna.

Jako dítě jak už jsem říkala jsem si vytvářela svůj svět, kde jsem byla princeznou, hrdinkou, nebála jsem se ničeho, byla jsem víla, měla jsem koně, mluvila jsem s květinami a zvířaty.Dodnes si pamatuji jak na dveře naší staré venkovní kůlny jsem malovala různé postavy a s nima jsem mluvila, byli to jeidný mí přátelé. Hrála jsem si a na vše jsem se snažila zapomenout, na tohle vzpomínám ráda, jak jsem sbírala šneky a dělala jim závody, jak jsem sbírala kytky a dělala jsem, že prodávám kouzelné bylinky. Tohle bylo pěkné. Fantazie byla něčím co mně posouvalo dál a chránilo. Dodnes bych ráda někam utekla do fantazie, občas i uteču formou psaní povídek a příběhů. Dnes vidím vše jinak, ale na dětsví nerada vzpomínám, vždy jsem usínala s pocitem, abych byla dospělá a vyrostla. Dnes jsem už dospělá a mám svůj život svůj svět a vůbec se k minulosti vracet nechci, minulost nikdy nepřinesla nic dobrého.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 18. května 2014 v 19:29 | Reagovat

Je to sice smutné čtení, ale věřím, že teď už bude jen líp.  Držím palce a díky za návštěvu i komentář na mém blogu.

2 Vivi Vivi | E-mail | Web | 19. května 2014 v 13:24 | Reagovat

Je to smutné a musím povedať, že keby som nečítala tento článok nikdy by som si nemyslela, že si mala zlé detstvo, preetože si stále tak usmievavá plná optimizmu a to dokáže malokto po takýchto spomienkach. Obdivujem ťa!

3 Ko Ky Ko Ky | Web | 19. května 2014 v 20:21 | Reagovat

tedy pěkně hezky jsi to sepsala,je to z části tedy dost smutné,ale věřím,že už to budeš mít v životě lepší,že to nejhorší jsi si už odžila

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama